Dovolená v ráji (českém)

20.07.2013 14:14

Den 1.

Dneska jsme se vydali na dovolenou do českého ráje, kde jsme jako rodina byli naposled asi před 10ti lety. Tentokrát jsme ale nebydleli v zámku Hrubá skála, ale v penzionku u pana Linharta. Máme s sebou i pejsky, tudíž je o zábavu postaráno. Hned jak jsme přijeli, zase jsme nasedli do auta a jeli jsme do Sedmihorek a z nich jsme šli na Hrubou skálu. Cestou jsme potkali spoustu cyklistů a pejskařů (dokonce i jednoho pána, co si to vyšlapoval v „jarmilkách“ a měl záviděníhodné ženské nohy). Na kopci na zámku si NEDÁVEJTE JÍDLO. Obsluha je pomalá, nepamatuje si objednávky, jídlo je předražené ...no škoda mluvit. Pánovi za dvě piva a polévku naúčtovali asi 250 korun. Ale byla tam taková malá holčička, co pořád volala: „PEJSKA, PEJSKA“. Tak už nám to zůstalo :). Kluci se vyžívají v občůrávání pískovcových útvarů, ale už ne moc ve slézání z ošlapaných schodů, nebo dokonce v úzkých průchodech ve skalách. Ubytování máme pěkné a pan Linhart nám řekl, že když budeme chtít, tak si i vyzkoušíme pasení.

Den 2.

Ráno jsme se vydali na Trosky. Nějakého pána u kasy strašně pobavilo, že platí i pejsci a „hrozně vtipně“ nám to pak připomínal celou dobu, co jsme se na Troskách potkávali. Aladin si užil strmé schody (já taky, protože jsem je musela brát po dvou) a Mikešek ochutnal párek v rohlíku. Když jsme odcházeli, potkali jsme holčičku, co měla na provázku plyšového pejska a Aladin se rozběhl, aby si ho řádně očichal. To už se holčičce nelíbilo a tak doslova vyskočila na lavičku. No co, má pejska, musí s něčím takovým počítat. Potom jsme si dali asi 10ti kilometrový okruh po okolí a zakotvili jsme v hospodě hned pod Troskami. Tu vám můžu vřele doporučit, pokud máte rádi českou kuchyni. Krásně jsme si to užili.

Den 3.

Dnes, jelikož jsou zavřené hrady a zámky, jsme se vydali na čistě turistický pochod. Prozkoumali jsme Klokočské a Betlémské skály. Na cestě k rozcestí jsme potkali bílého pejska, který se k nám okamžitě přidal. Potom jsme zjistili, že takhle chodí s turisty a že normálně bydlí v penzionku v lese. Klukům se moc nelíbilo lezení do ošlapaných pískovcových schodů a byla místa, kde jsem musela Aladina nosit. Také jsme navštívili hrad Rotštejn a zrovna jsme se trefili do dnu svaté Markéty, takže všude voněl (a k veliké radosti kluků se i válel na zemi) domácí chleba asi pěti druhů (dokonce i s uzeným masem a z kaktusové mouky). Hned na nádvoří taky stála vlkodavka, která na první pohled vypadala, že Miky bude tak na jedno sousto a Aladin možná na dvě, ale vyklubala se z ní velice hravá psí slečna. Schody byly „průhledné“ a tak se Aladinovi nechtělo až uplně nahoru a proto seděl u ošatky s chleby a s paní kastelánkou (ta nebyla v ošatce), která vyprávěla pekařskou pohádku. Potom jsme se vydali hledat nějakou hospodu. Nakonec jsme zakotvili v tom penzionku, kde bydlí ten bílý pejsek a dali jsme si smažák.

Den 4.

Na dnešek jsme zvolili jednodušší okruh, který se stával ze skalních útvarů v okolí Besedice. Aladinek si moc neužíval kamenné stezičky a tak se zaradoval při pohledu na schody, že mě doslova vytáhl do půli cesty na vyhlídku, ale v jednom okamžiku zjistil, že schody už nejsou pískovcové, ale plechové, a že pod ním „nic“ není, lehl si a začal řvát. Musela jsem ho vzít do náruče a snést dolů. Jeden pán při tom měl opravdu „blbý kecy“ o týrání zvířat, a že proč lidi cestujou se psy, že je mají nechat doma a bůh ví co ještě. Radši jsem dělala, že ho neslyším a odnesla jsem zmítajícího se Aladina pryč. Nakonec jsme zakotvili v hospůdce, kde jsem tak před jedenácti lety „utopila“ v sudu malý polodrahokam, který jsem si vymrčela někdy předchozí den v suvenýrech. Pan hospodský si také vzpomínal na to, jak šly na dračku nanuky „kyselé ksichty“, které jsme si tam kdysi dávali. Měli jsme moc dobrý oběd a po něm jsme jeli na zámek hrubý Rohozec a proto, že se tam nesmí se psy, taťka zůstal v zámeckém parku „venčit“ a my jsme šly na prohlídku. Moc hezký zámek s bohatým mobiliářem. Jedna slečna si tam nosila yorkšíra, jako kabelku, což mě z principu rozčilovalo. Kdybych vzala Aladina do náručí, tak jsem ho taky mohla mít s sebou. Obzvláště v kapli, kdy jí ta „kabelka“ začala olizovat jsem měla chuť skočit do parku pro oba (vlastně s taťkou pro tři) kluky a vzít je na prohlídku. Potom jsme si dali zmrzlinu a pak už se jelo „domů“. Přistěhovala se sem holandská (pani je původem z čech) rodinka se dvěma samojedy, Kaiem a Lunou a prý pojedou na výstavu do Boleslavi. Aladin se s Kaiem nemusí a šestiměsíční Luna mu leze na nervy, takže s kamaráděním máme utrum :).

Den 5.

Dnes jsme se spolu se sousedy z Otročína vydali na Riegrovu stezku v údolí Jizery. Miky se jako správný mizera v Jizeře smočil. Aladina jsem do vody musela odnést a pak jsem ho musela honit po přilehlém lesíku, kam se šel před vodou schovat. Viděli jsme i starou, ale přesto funkční vodní elektrárnu, krásné vrásnění zdejších skal a hárající fenku v hospodě, což by mi krapet vadilo i bez toho, že se Aladin mohl zbláznit, protože nevím, jak vám, ale mě prostě vadí vidět, jak fence kape krev na podlahu v restauraci...asi jsem vadná nebo co :). Potom jsme došli do Semil, odkud jsme vláčkem přijeli zpět do Železného Brodu, kde jsme si dali ledovou kávu v čajovno/kavárně a potom jsme sedli do aut a jeli jsme „domů“.

Den 6.

Na dnešek jsme si naplánovali výlet do Prachovských skal. Dali jsme si zelený okruh a potom ještě žlutý, takže dohromady asi 5 kilometrů, ale mamka stejně říká, že se musí počítat na schody a ne na kilometry. Potom jsme poobědvali v místní palačinkárně (creperie) a po obědě jsme šli na hrad Pařez. Vlastně spíš na jeho zříceninu. Aladinek si tam krásně proběhal všechny (3) místnosti a pak se s Mikym šli proběhnout do lesa. Dokonce jsme narazili i na skokana a to byla sranda, protože po každém jeho skoku následoval skok Aladinův a takhle to pokračovalo až k potůčku. Taky se Aladin začal bát skládací misky, tak musí pít ode mě z dlaní, ale když jsme šli kolem potůčku, tak se v něm procházel a dobrých pět minut z něj pil. Je to zkrátka muž mnoha tváří. Docela mě ale na dovolené otravují lidi, co musí ke všemu mít nějakou připomínku. Jako například, že kluci nemají košík (nebylo to povinné a nekoušou), že psi mají zůstat doma, že je jenom týráme, když je s sebou taháme....takovejch pitomců už mám vážně dost.

Den 7.

Dnes jsme se rozhodli pro údajně kratší variantu. Šli jsme po svých do Sedmihorek a z nich na Valdštejn a z něj pak na Hrubku (Hrubá skála) a zpět do Sedmihorek a pak už jen do Sekyrkových Louček. Bylo hodně vedro a kluci byli hned utahaní. Často jsem Aladina nosila, protože tam byly kovové „průhledné“ schody, co bolí do tlapiček a je pod nimi vidět hloubka. Valdštějn jsme si užili i s pejsky (ne prohlídku) a pak jsme šli rovnou na Hrubku, ale nestavovali jsme se na zámku. Hlavně poslední část byla hodně náročná, protože Aladin i Miky mleli z posledního a do penzionu to bylo ještě tak kilometr. No, Aladinek se po cestě musel párkrát svalit do trávy a pospat si a konec cesty jsme ho nastřídačku nesli. Mikešek se tolik nepronese a tak si ho nosila panička sama. Máme v nohách 13 kilometrů a zítra jedeme domů.

Den 8.

Dnes jsme měli dohodnutou lekci pasení s panem Linhartem. Aladinek šel první, a moc mu to šlo, ale Miky se rozhodl, že ovce ho nezajímaají a šel se kamarádit s borderkou Redem. Potom jsme jeli domů a cestou jsme se zastavili v Drábských světničkách, kam jsme až nahoru nomohli s klukama a tak je hlídala mamka dole. Pak už jsme jeli domů. Kam se hrabe Chorvatsko! :)

Je to border kolie?

Nejvtipnější hlášky ohledně kluků

Aladin

Hele, oholená kolie!
To je kolie s čim?
Ten má něco z kolie.
Pejska, pejska!!
To je pěkná fenka.
Podívej, to je ta...border kolie!

Miky

Hele, borderka, tu máme doma taky. (asi 10x)
To je brácha toho velkýho.
Ta je pěkná. (to říkají skoro všichni)

A obecně o obou

Ti jsou uplně stejní!

My jsme se naučili lidem říkat, že Aladin je ostříhaná kolie a Miky je kolie bonsai.

Jeden večer jsme hráli hru, ve které napíšete dva verše, jeden přehnete a pošlete dál. Ostatní mají vymyslet rým, zahnout váš verš a poslat dál. Napíšu sem jen ty nejlepší.

Aladin je chlap jak hora,

do večeře vždycky doma!

To si vymyslela ona!

Rulík, blín a belladona,

je nafoukaná primadona,

co není nikdy sama doma,

dyjadyjadá,

co zamordovat se klidně dá,

každý kdo si rád zazpívá

a nikdo mu nic nezazlívá,

o čem doma tajně snívá,

to většinou pod peřinou bývá.